Abel Tasman a nase dobrodruzstvi na mori

Vychod slunce pred nasi plavbou - Abel Tasman

Jeste nez se pustim do popisovani udalosti davno minulych, mam pro ty, kteri se uz nemuzou dockat naseho navratu:-) dobrou zpravu: koupili jsme prvni letenku (celkem jich budem potrebovat asi 6-8). A to z Aucklandu do Jakarty, hlavniho mesta indonezskeho ostrova Java. Odtud bysme se meli presunout na jeste mensi ostrov Flores, kde si udelame mensi dovolenou....snad se uz konecne dockam toho valeni na plazi:-)

Ale ted uz zas zpet do minulosti, konkretne na zacatek kvetna, kdy jsme dorazili na severozapad jizniho ostrova, do narodniho parku zvaneho Abel Tasman. Hlavni duvod, proc jsme sem jeli (samozrejme krome krasne prirody, hustych lesu, nadhernych piscitych plazi a milionu druhu vsemoznych i nemoznych zviratek) bylo sea kayaking, neboli jizda kayakem po mori. Tato oblast je timto druhem aktivity vyhlasena, proto je tu nekolik spolecnosti zivicich se pronajmem kayaku (samozrejme vcetne instruktaze pro kazdeho zajemce). V mistnim informacnim centru byli velice ochotni a nejenom ze poradili ktera je pro nas nejlepsi, ale slecna i zavolala, zamluvila, zaplatila...samozrejme nasima penezma :-) Proste parada. Zbytek dne jsme proflakali, par (minimalne na jednu si vzpominam :-)) kesek jsme nasli a tesili se na druhej den, na nasi jedinou letosni “vodu”.

Priprava na morske dobrodruzstvi

Rano jsme se dostavili na misto pujcovani, dostali jsme vsechno potrebne vybaveni (nektere uz hoooodne opotrebovane, ale co bysme chteli za ty prachy:-)) a samozrejme i kayak. Sesla se nas tam celkem slusna parta, asi 10 lidi. Dostali jsme asi dvouhodinovou instruktaz jak se na takovem morskem kayaku jezdi, vyzkouseli jsme si vsechno potrebne “na suchu” a pak jsme se presunuli z jejich vodacke zakladny k mori. Me dokonce bylo svereno auto jednoho z majitelu abych ho dopravil na misto vypluti:-)

Jeste par poslednich rad pred cestou a pak uz jsme byli vypusteni na sire more. Teda ono zas tak sire neni, protoze jsme meli jasne instrukce jak daleko od brehu se muzem vzdalit a podobne, ale i tak jsme byli na mori:-) Vetsinou se tyto kayaky pujcujou na jeden den, kdy dotycna dvojice dojede do nejakeho vzdalenejsiho (samozrejme predem dohodnuteho bodu), kam v predem dohodnutou hodinu prijede motorovy clun a kayak i jeho posadku vyzvedne a odveze zpatky. Pujceni muze byt i na vice dni, kayak je dost veliky na vse potrebne kempingove vybaveni – proste jako na Vltave :-)

Prestavka na svacu

...stale mame pauzu...

My jsme si chteli uzit vicedenni vylet, ale zaroven jsme to nechteli vsechno propadlovat, chteli jsme si uzit i nejake to chozeni, proto jsme si ho pujcili jenom na den. Takze prvni den jsme se projeli podel nadherneho pobrezi, kolem Adele island (kde je velike mnozstvi tulenu) udelali jsme si zastavku na plazi, najedli se a vecer dojeli do mista kde konci vetsina kayakaru - Anchorage. Celkem jsme za 4 a ctvrt hodiny ujeli 14 kilometru. Po kratkem cekani prijel zmineny clun, nalozil nas kayak a odvezl ho zpatky a my se ubytovali v nedalekem hutiku, ktery jsme meli takztez zamluveny. Vecer jsme si jeste dali mensi prochazku a druhy den se pesky vydali na dalsi cestu. Meli jsme to domluvene ze pro nas prijede vodni taxi na dasli nejcastejsi zastavku kayakaru, cca 18 km od te prvni. Vetsina cesty vedla lesem, ale i plazi jsme si uzili dost, slunicko palilo ostosest...(pripominam, ze na Zelande uz zacinala zima). Proste parada. Ve zdravi (ale hlavne vcas) jsme dosli do mista urceni(cca 18km), lodka nas vyzvedla a odvezla zpet do mestecka, odkud jsme predchozi den rano vyjeli....

...prubeh cesty...

...a tohle je konec :-(

okolo toho ostruvecku jsme projizdeli...nejdriv jsme chteli
proplout skrz, ale bylo tam moc sutraku :-)

Jeste jsem se zapomnel zminit o tom, jak se morsky kayak ovlada – coz me jako cloveka zvykleho na kanoe dost matlo :-) Ten co sedi vzadu ma u nohou dva pedalky a za sebou kormidlo. Takze oba dva padlujou stejne(pokudmozno uplne stejne :-)) a zadak proste jenom slape na pedal podle toho kam chce zatacet. Ze zacatku jsem porad po vzoru kanoe zkousel zatacet pomoci padla, takze nase prvni cca hodina cesty byla dost zmatena, ale pak uz jsem si jakz takz zvyknul...Premejslel sem jestli by to neslo uzpusobit i na nase kanoe, protoze je to fakt dobrej system :-)

Jedna z mnoha krasnych plazi v Abel Tasmanu...

Dalsi den, aby jsme toho chozeni nemeli malo, jsme si dali celodenni okruzni vylet (tentokrat nastesti uz bez tezkych batohu) po nejsevernejsi casti Abel Tasmanu. Po ceste jsme se stavili v jednom nadhernem hutiku(skoda ze jsme v nem nemohli prespat, hezci a “romantictejsi:-)” hut sem na zelande nevidel), kde jsme v knize “hostu” nasli kamarada z Christchurch, ktery tam prespaval jenom par dni po nicivych povodnich v lednu tohoto roku (timto zdravim Lukase Pohla :-)). Navstivili jsme take Separation Point (misto rozdelujici Abel Tasman od Golden Bay) a pres lesy a louky a plaze a kopce jsme po osmi hodinach a 25 kilometrech dosli zpet na parkoviste, odkud jsme rano vysli.

dalsi z plazi v Abel Tasman

Treti princ :-)

Tim jsme meli v podstate splneno, vse potrebne a dulezite na jiznim ostrove jsme videli, navstivili, uzili a vyfotili, mohli jsme se s klidem v dusi presunout na severni ostrov. Tech poslednich par dni pred presunem, trajekt a nase prvni mesto severniho ostrova – Wellington – si nechame az na dalsi prispevek, ktery by snad mohl byt pristi tyden :-)

Galerie fotek (nejen) z Abel Tasman National Park