Stewart Island
Na Stewart Island jsme
leteli malym, dvouvrtulovym letadylkem. Celkem se nas tam naskaldalo
10 cestujicich, jeden pes a dva piloti. Hlavni pilot nas uz pred
odletem varoval, ze na ostrove prsi a ze to cestou bude asi trosku
skakat...Nekecal, hazelo to s nama jako na nejaky atrakci na
pouti...Obzvlast kdyz jsme se priblizili k ostrovu a vleteli do toho
nejvetsiho deste. Pristani bylo taky adrenalin. Jelikoz sem sedel
hned za pilotem, mel jsem vsechno jako na dlani...Blizili jsme se k
pristavaci draze(jenom kus asfaltky v lese) a na pilotovi bylo videt
jak se snazi letadlo nasmerovat do prostred...Ale vitr nas vzdycky
odfouknul kus na stranu, pilot znovu vyrovnal, zas nas to
posunulo...No, nakonec se trefil skoro na posledni chvili, ale I tak
chybel kousicek a misto drahy jsme byli v trave. Pilot mel ocividnou
radost z toho ze se trefil:-) Autobus nas odvez do mestecka Oban
(nebo taky Halfmoon Bay) kde jsme se ubytovali v jednom hostelu.
Druhy den jsme brzo
rano vyrazili na Rakiora Trek, merici cca 40 km a cesta je rozdelena
do 3 dnu. V noci se spi na hutech, coz jsou specialni boudicky
postavene prave a jenom za timto ucelem. Neni tam nic jinyho nez
par(asi 20) matraci, kamna, tekouci pitna voda a venku jsou
zachody...To je vse. Ostatni je na lidech, musi si ssebou nest
spacak, jidlo a obleceni na celou cestu.
Prvni den jsme usli asi
15 km a dosli jsme do William Port Hut, Spolu s nami tam byli jeste
dalsi 4 lidi. Byli jsme dost unaveny, ale presto jsme nesli spat a
cekali do pozdnich nocnich hodin. Tohle misto je totiz jedno z mala,
kde se da na Zelande videt ptak kiwi ve volne prirode. A co by to
bylo za vylet na Zeland, kdybysme nevideli kiwika (ZOO nepocitam).
Proto jsem asi kazdych dvacet minut vylez ven a s baterkou se toulal
okolo chaty, snazic se najit aspon naznak vyskytu kiwiku. Tem
ostatnim lidem co s nama byli jsem musel po nejaky dobe pripadat jako
blazen, ale ja to nevzdaval. Asi pri 20 obchuzce, po jedenacty hodine
v noci jsme meli konecne stesti a videli ne jednoho, ale dokonce dva.
Povedlo se mi ho dokonce vyfotit, coz mi dost lidi pozdeji
zavidelo:-)
Druhy den jsme si
sbalili svoje saky paky a vydali se na dalsi pochod lesem, az jsme
dorazili na dalsi Hut, jmenem North Arm Hut. Tady jsme potkali
sympatickyho chlapika z Madarska, ktery tu zakoncoval jinej trek, ale
na rozdil od nas jedenactidenni. Prokecali jsme s nim celej vecer,
vymenili neco malo zkusenosti(spis jsme se snazili z nej dostat rady
nez mu je davat:-)) a sli spat, jelikoz jsme meli pred sebou posledni
den. Ten probeh bez komplikaci a po cca 5ti hodinach jsme dorazili
zpet do mesta Oban, ze ktereho jsme dva dny predtim odesli.
Znovu jsme prespali v
hostelu, dali si poradnou teplou sprchu a zasli si na veceri do
restaurace. Dalsi den, posledni na Stewart Island, jsme si privstali
a malou lodkou jsme se nechali prepavit na jeste mensi ostruvek
pobliz, na Ulva Island. Tento pidiostruvek je neco jako prirodni
rezervace, kde zije veliky mnozstvi vsemoznych ptaku, protoze na
tomto ostrove nejsou krome nich zadna jina zvirata, tedy nic co by je
jakkoliv ohrozovalo. Takze jsme se tam prosli, udelali hromady fotek
jeste vetsi hromady vsemoznych ptaku (kiwika sjme nevideli, I kdyz
jich tam par zije), po par hodinach nas lodka opet vyzvedla a odvezla
zpet na Stewart Island. Tam jsme chvili pockali a nalodili se na
dalsi, tentokrat o dost vetsi lod, ktera nas dopravila zpatky na
Zeland, konkretne do mesta Bluff. Odtud autobusem do Invercargill, na
letiste vyzvednout auto a tim jsme se rozloucili s jihem...Kamkoliv
ted pojedem dal, bude smerem na sever...
je radost s vama cestovat zelandobeznici
ReplyDelete