Nuceny pobyt v Te Anau a utek do Queenstown

Te Anau Campsite

V te dobe kdy se to stalo jsme uz byli v Te Anau asi 5 dni - vse co bylo zajimave a dulezite jsme videli a navstivili(i minugolf jsme si stihli zahrat:-)) a chteli jsme pokracovat v ceste do Queenstown. Diky velikonocnim svatkum jsme vsak museli pockat do dalsiho dne, tz. stredy. Prvni mechanik nam rekl, ze je to hnaci hridel, ale ze oni maji po svatcich tolika prace, ze na nas nemaji cas a poslali nas k jinemu mechanikovi.



 Tam jsme byli uspesnejsi...Potvrdili diagnozu toho prvniho a I cas si na nas udelali. Rekli nam, ze hned zacnou se shanenim nahradniho dilu a ze mame cekat, zavolaji nam pry hned jak ho sezenou. Na moji otazku, jstli by se s tim dalo dojet aspon do Queenstown(chteli jsme tam sravit nekolik dni, takze cekani na opravu by nam nevadilo, navic jsme tam byli pozvani od tech starsich lidi z Dunedinu) nam hlavni mechanik odpovedel, ze on by s tim nejel ani o kilometr dal, ze se to muze kdykoliv znicit. No, jeste ze byl ten kemp tak blizko mesta. Vratili jsme se tam a cekali do druheho dne na telefonat. Ten samozrejme neprisel, tak jsme se celi nervozni jeli zeptat, co se deje. Rekli nam, ze nahradni dil sehnali a ze pokud ho chceme, objednaji ho a pokud budeme mit stesti a dovazkova sluzba to stihne, muze tu byt v patek odpoledne(fakt nechapu, proc nezavolali a museli jsme se jit osobne zeptat). Oprava nezabere vic jak 15 minut a uz v patek muzeme jet dal. Horsi varianta pry bude, kdyz to nestihnou dovezt. Jako spravni novozelandane nepracuji o vikendu, takze pokud to nebude v patek, bude v az v pondeli. No nic, zasli jsme si na internet do knihovny, vratili se do kempu a modlili se, at to privezou v cas....

Patek jsme ztravili v knihovne a odpoledne(rikali ze to privezou az okolo ctvrty hodiny) jsme nedockave ocekavali telefonat...Samozrejme nic. Zajeli jsme opet do servisu a tam nam oznamili, ze jako se omlouvaj, ale bude to az v pondeli. Takze jsme pred sebou meli dalsi dva dny ve vesnici, kde se nada nic delat. Kaca uz zacinala ztracet nervy a proto jsme zajeli do mistniho informacniho centra, aby nam poradili, jak ty dva dny vyplnit. Nastesti nam opravdu dobre poradili a navrhli nam, ze muzeme jit dvoudenni trek v blizkem okoli...

Kaca na lanovem moste

Nas nocleh

V sobotu rano jsme se proto zbalili a presunuli se do zpet do Manapouri (ano, odtud jsme do Te Anau prijeli:-)). Dodavam, ze jezdit s tim autem bylo fakt peklo, porad se traslo a rachotilo, clovek se s kazdym ujetym kilometrem vic a vic modlil, aby ujelo jeste dalsi kilometr. Zaparkovali jsme u reky a nechali se na motorovem clunu prevezt na druhou stranu, kde onen trek byl. Jeste jsme se s pani ve clunu domluvili, ze pro nas ma druhy den odpoledne zase prijet a sli jsme. Trek to byl opravdu pekny, I kdyz skoro cely vedl lesem (uz zacinam mit tech lesu plny zuby:-)). Prvniho dne vecer jsme prisli do chatky, kde jsme meli prespat. Ve srovnani s tou obri stavbou pro 60 lidi z minuleho treku byla tohle mala chaloupka...taky byla jenom pro 12 lidi. Kdyz jsme tam prisli, byli jsme tam sami, ale podle veci jsme poznali, ze tam bude nocovat jeste nekdo dali. Nevic nas prekvapily zarovky a benzinovej generator hned za chatou. Jak se pozdeji ukazalo, toto vybaveni patrilo dvema postarsim rybarum, kteri si sem na clunu prijeli zarybarit a tuhle chatu vyuzivali jako zakladnu. Nesmim zapomenaout na dalsi dva lidi, co prisli chvili po nas, a to mlada anglicanka s nemcem. Sli ten samy trek jako my, ale z druhe strany. Nakonec nas tam tedy bylo 6, ale ty lidi byli skveli, vecer jsme si pekne popovidali a druhej den jsme si museli udelat spolecnou fotku (coz normalne nedelame :-)). Druhy den jsme usli zbytek treku, lodka nas prevezla zpet na druhou stranu reky do Manapouri, vratli se do kempu a tesili se na pondeli, az nam konecne opravi auto a my pojedem dal....

Nejeli jsme... V pondeli jsme se sice konecne doskali telefonatu, ale sdelili nam, ze novej dil sice prisel, ale rozbitej. Aby toho nebylo malo, po premereni velikosti dokonce vyslo najevo, ze to neni ani zpravna velikost. Mechanik zavolal a oznamil, ze jinej nahradni dil nikde nemaj, ale kdyz jeste den, dva pockame, urcite neco sezene. Takze opet navrat do kempu, prespani, v uetry opet do mesta, k mechanikovi. Ten nam rekl ze nic nema, snad dalsi den. Takze do knihovny, vecer do kempu, ve stredu dalsi navsteva mechanika. Nic nema, ale kdyz pockame, snad neco sezene. Ale to uz jsme se fakt nastvali. Rozhodli jsme se, ze jakkoliv je auto rozbity, proste pojedem do Queenstown, vzdalene asi 120km. Nehlede na to, ze za tech par dni cestovani do kempu a zpatky do meste jsme najeli hmohem vic kilometru. Ani jsme se s mechanikem nerozloucili a jeli jsme. Cesta byla v pohode, az na to neustale klepani a rachot:-) Ale k veceru jsme v poradku dojeli.

Prvni mechanik v Queenstown nam rekl, ze nahradni dil bude tezke sehnat, ale kdyz pockame do pondeli (byla streda), tak se nam bude venovat. Uz celkem psychicky zdeptani jsme navstivili jineho mechanika....A tady najednou zmena – zrovna zaviral, ale jeste zatelefonoval a rekl nam, ze nahradni dil by byl, ze ho druhej den objedna a v patek by to mohlo byt. Neverili jsme mu , ale doufali jsme...Prespali jsme v kempu pobliz Queenstown a ve ctvrtek nam potrvrdil, ze dil je na ceste a v patek bude. Citili jsme, ze se stesti k nam opet vraci a ze si zaslouzime nejakou odmenu – ubytovali jsme se proto v hotelu a uzili jsme si pobyt jak to jenom slo – Vecer jsme si prosli Queenstown, k veceri si dali velice popularni Fergburger (v ty restauraci kde je delaj to vypadalo jako v nejakym nocnim klubu – narvano k prasknuti, lide stali frontu pred dverma) a jako tresnicku na dortu jsme si uzili horkou vyrivku v hotelu. Pak jeste horka vana na pokoji a rano obrovka snidane. Hned po snidani jsme zajeli k mechanikovi, behem 20 minut byl dil vymenen.

Zbytek dne jsme vyhradili adrenalinu – Kaca si skocila nejvyssli bungy v cele Oceanii (134 metru) a ja, jelikoz jsmem bungy uz skocil pred par lety, jsem zkusil Nevis Swing (podrobnosti zde). Po tomhle vsem jsme uz jenom navstivili Kawarau bridge, kde vlastne bungy jumping vzniklo – a dodnes se tam skace.

Zustali jsme jeste jeden den a navstivili blizke mestecko Arrowtown, kde se nahodou ten vikend konal jakysi festival. Ten byl naprosto prumerny, takze se o nem zminovat nebudu, co ale stoji za par radek je historie tohoto mestecka – Bylo to jedno z prvnich mestecek cinske komunity, ktera se sem vypravila za vidinou rychleho zbohatnuti v dobe Novozelandske zlate horecky. Jelikoz mistni osadnici nemeli cinany v lasce, postavili si takove svoje minimestecko hned vedle Arrowtown. Zbytky budov jsou stale pritomny a to nejenom obytne budovy a sklady, ale treba I banka..a kadibudka:-)

Tim jsme se rozloucili s Queenstown a odjeli do cca 60 km vzdalene Wanaky...

Pozamka: uznavam, ze tento clanek je dlouhej a vicemene o nicem...az na par malickosti se v nem nic nedeje a vam, nasim ctenarum se muze zdat nudnej. Duvod, proc jsem se o nasem problemu s autem tak rozepsal je ten, abyste si udelali predstavu, co vsechno nase cestovani zahrnuje a ze to neni jenom pohodicka a nekonecne uzivani :-)