Cesta na sever

Ti z vas, kdoz umite anglicky jste si urcite precetli Katcin post (kdo to jeste neudelal mel by se stydet a hned to napravit), pro ty kteri anglicky neumi (nebo nechteji cist:-)) to zkusim popsat ja.

Takze, po navratu do Invercargill jsme vyjeli smer sever, konkretni cil nasi cesty bylo Manapouri a Te Anau. Behem cesty jsme se zastavili na ruznych mistech, prespali v ryznych kempech (z nichz nejzajimavejsi byl asi Monkey Island -hned u more, s vyhledem na malinkaty ostruvecek, na ktery se da dostat jenom pri odlivu. Nazev Opici ostrov dostal udajne kvuli tomu, ze tam pouzivali opice na vytahovani lodi z vody). 

Dalsi zajimava zastavka byla Clifden Caves, asi 500 metru dlouha jeskyne, kterou jsme (samozrejme s baterkama) celou prolezli a prozkoumali. Vsude po stenach tam byli napisy a jmena lidi, kteri jeskynema prolejzali, nejstarsi co jsme nasli bylo snad z roku 1880.

Po ceste jsme se zastavili u jezera Hauroko, coz je nejhlubsi jezero na Zelande (462m), az jsme dojeli do mestecka Manapouri (lezici u stejnojmenneho jezera). Duvod nasi cesty sem, byla oblast zvana Doubtful Sound. Je to soucast Fiordlandskeho narodniho parku a jedna se o obrovskou cast parku, tvorenou zvlastnima udoli, ktera zbyli po ledovcich. Tato oblast saha od jezera Manapouri az po Tasmanske more a svuj nazev dostalo podle toho, ze kapitan Cook, ktery se okolo plavil mel pochybnosti (v anglictine doubtful) o tom, ze se tam da plout a pristat. Jelikoz se tam neda dostat jinak nez lodi, zaplatili jsme si asi 8mi hodinovy vylet. Nejdriv jsme jeli prvni lodickou po jezeru Manapouri, az na jeho druhej konec, kde stoji naprosto unikatni elektrarna. Jelikoz prohlidka te elektrarny byla v cene zajezdu :-), zastavili jsme se tam na zpatecni ceste. Od jezera nas prevezli busem na jine misto, kde nas nalozili na jinou lod a vydali jsme se prozkoumavat Doubtful sound. Nebudu popisovat, jake to tam je, z fotek si udelejte nejakou predstavu a ti, komu se to bude libit si tam muzou zajet :-) Po navratu z okruzni jizdy znovu do autobusu, znovu k eletrarne a tentokrat I do ni.

Elektrarna je zvlastni tim, ze je 176 metru pod zemi a jsou k ni prokopane tunely(asi 10 km), kteryma do ni tece voda z jezera, voda pohani turbiny a vznika elektrika. K elektrarne vede spiralovite pristupovy tunel asi 2 km dlouhy. Koho to zajima vic, zde jsou podrobnejsi informace, bohuzel pouze v anglictine - http://en.wikipedia.org/wiki/Manapouri_Hydroelectric_Power_Station .

Po prohlidce elektrarny jsme se vratili do lode na jezere a ta nas odvezla zpatky do Manapouri. Jeste ten den jsme se presunuli asi o 20 km dal, do mesta Te Anau. Kousicek pred mestem je kempovani zdarma, coz se nam pozdeji naramne hodilo, kdyz jsme byli nuceni v tomto kempu a ve meste nedobrovolne stravit nasledujici temer 2 tydny – ale o tom az jindy :-)

Dalsi den nas cekal vylet do Milford Sound. Narozdil od Doubtful Soud je Milford pristupny I po silnici, I kdyz cesta je to dlouha a narocna. Uzke silnice, neustale do kopce a z kopce, proste parada :-) Nejlepsi cast je Homer tunel, ktery je asi 1,3 km dlouhy. Tunel je pouze jednosmerny, tzn, ze na kazdem konci je semafor a informacni tabule, za jak dlouho bude z ktere strany otevren.

Tunel je rucne vykpan - prace na nem zacali uz v roce 1935, dokoncen byl az v roce 1954, jelikoz v roce 1945 lavina cast tunelu znicila. Blizsi info v anglictine zde – http://en.wikipedia.org/wiki/Homer_Tunnel. Ten samy den jsme se vratili a zacali se chystat na hlavni dobrodruzstvi v Te Anau – Kepler Track.

Tento track je jeden z Great Walku na Novem Zelande a Kaca o nem snila celou dobu. Proto byla vice nez zklamana kdyz jsme zjistili, ze 2 ze 3 chaticek na tomto tracku jsou beznadejne vyprodane. Pozdeji jsme zjistili duvod – skupina starsich deti z Ameriky spolu s doprovodem (dohromady asi 30 lidi) se vydala na stejny vylet v ten samy den jako my. Museli jsme se tedy spokojit pouze s casti tracku. Jeden den cesta na chatu(Luxmore Hut), prespani, druhy den pokracovat par kilometru dal, pak otocka a cesta zpatky na zacatek. Sice jsme nemohli jit uplne cely track, ale to nejlepsi jsme si uzili a za oba dny nachodili skoro 40 km.

Uz v teto dobe jsme vedeli, ze s nasim autem neni vsechno v poradku(opet:-)) - auto se pri pohybu cele traslo a delalo podivne zvuky :-), ale jelikoz byli velikonoce a zadny mechanik nemel otevreno, museli jsme cekat dalsi asi 2 dny nez nam oznamili, ze hnaci hridel naseho auta je na konci sve zivotnosti a potrebuje okamzite vymenit...a tim zacali nase hruzne dny v Te Anau :-) ...

A jeste abych nezapomel, zde je dalsi varka FOTEK!!!