Je mi lito, ale budu
muset vynechat zbytek popisovani nasich toulek po Zelandu, abych se
mohl venovat dalsi casti naseho cestovani – navratu domu pres
Indonesii a Asii. Anglictinou disponujici ctenari si jiz precetli
zbytek nasich Novozelansskych dobrodruzstvi od Kaci, ja se pokusim
doplnit je po navratu domu...ale ted uz k samotnemu navratu:
Auckland jsme opustili
rano v utery 2. rijna. Celou trasu z Aucklandu az do Prahy jsme si
vicemene naplanovali dopredu a nakoupili letenky, takze v utery nas
cekaly prvni 2 z celkoveho poctu 9 letu. Leteli jsme spolecnosti
Jetstar, coz je nejvetsi nizkonakladovka druhe polokoule. Bohuzel,
mezi lidmi neni prilis oblibena a to hlavne kvuli vysokemu poctu
odlozenych nebo zrusnenych letu. Ale jeikoz jejich ceny nemaji
konkurenci, rozhodli jsme se to risknout. No, hned nas prvni let mel
zpozdeni. Nastesti jenom 1 hodinu a diky priznivemu vetru to pilot na
13 hodinovem letu dohnal, takze v Singapuru jsme pristali podle
planu. Meli jsme trochu casu si prohlidnout jedno z nejmodernejsich
letist na svete a uz jsme byli opet na palube Jetstaru, tentokrat do
Jakarty. Jeste jednu vec musim zminit – oba jsme byli dost prijemne
prekvapeni kvalitou jidel u Jetsaru...na to kolik jsme za to
zaplatili to byl skoro luxus :-)
 |
Jakarta z 32. patra |
V Jakarte jsme vylezli
pred letiste a uz se na nas vrhla skupinka taxikaru (neoficialnich),
nabizejicich nam tu nejlepsi cenu za odvoz do mesta. Jelikoz jsme
jeli navstivit Katcinu byvalou spoluzacku, meli jsme presne instrukce
co delat, co odmitnout a s jakou spolecnosti jet...coz se ukazalo
jako ohromne uzitecny info, usetrilo nam to spoustu penez.
Taxik nas dovezl na
udanou adresu, kamaradka uz na nas cekala, dala nam info co delat
dalsi den a slo se spat...Jenom poznamenam, ze bydli kousek od centra
v komplexu sice starych, ale prekvapive vyborne udrzovanych
vezaku...sidliste u nas by se od nich meli hodne co ucit. Bydli ve 32
patre, takze pri pohledu z balkonu se nam delalo spatne :-) Ale fotky
vam urcite reknou mnohm vic...
Nasledujici den jsme se
vydali na obhlidku mesta. Prvni vec kterou clovek uvidi (krome
bordelu a smogu) je doprava. System dopravy spociva v tom, ze kazdej
jezdi jak se mu zachce, naprosto bezohledne k ostatnim, nerespektuje
zadne zakazy, prikazy ani dopravni znacky...obcas ani semafory,
jedine co vsichni delaji je ze troubi – na vsechny a neustale. Je
neuveritelne, ze za celou dobu, co jsme v Indonesii byli jsme
nevideli ani jedinou dopravni nehodu, ani nic, co by se k ni byt i
vzdalene blizilo. Odpoledne, kdyz Dian (ona zminovana Katcina
kamaradka) prisla z prace, byla naprosto sokovana ze jsme byli v
centru, chodili pesky a presto jsme zivi a zdravi:-) Vecer jsme si
dali veceri s ni a jejim pritelem, rano opet na letiste a nasledoval
dalsi z dlouhe rady letu – tentokrat na ostrov Lombok.
 |
"Hlavni silnice" na ostruvku Gili Trawangan |
Z letiste taxikem pres
pul ostrova do pristavu, odkud nas lodicka odvezla do raje – neboli
na pidipidiostruvecek Gili Trawangan, jeden z mnoha ostruvku kolem
ostrova Lombok. Tento ostruvek je znamy pro svoje nadherne plaze,
nespocet restauraci(vzhledem k velikosti ostrova, cca 6km po
obvodu:-)) a turistu. Hlavni vyhoda je take to, ze na celem ostrove
se nenachazi jediny auto nebo motorka, nejvyspelejsi moznost dopravy
po ostrove je jizdni kolo, pripadne vozik tazeny konem:-)

My jsme se ubytovali v
komlexu apartmanu v centru vseho deni, par metru od hlavni ulice.
Nadherne prostredi, krasnej bazenek, snidane rano az do
apartmanku...proste nadhera. Taky jsme to po tech 3 mesicich v
Aucklandu potrebovali. Cinnosti bylo spousta – krome navstev
restauraci 2x denne jsme se flakali na plazich, snorchlovali,
pujcili si kolo a objeli celi ostrov, nebo jsme se vydali na
puldenni snorchlovaci vylet po vsech trech ostruvkach ( i morske
zelvy jsme videli). Proste dovolena jak ma byt.
 |
Mount Rinjani |
 |
Jeden z nasich porteru |
Po trech dnech jsme se
vratili do civilizace na ostrov Lombok, kde uz na nas celako auto a
odvezlo nas do vesnicky Senaru, odkud se zacina vystup na vulkan
Rinjani, druhou nejvyssi sopku v Indonesii. My jsme si to samozrejme
nemohli nechat ujit :-) Uz jenom pro ten zazitek, ze clovek, ktery si
zaplati tento vystup dostane vlastniho pruvodce, vcetne nosicu, kteri
mu nesou veci jako stan, spacak, veskery jidlo a podobne, takze
jediny co si onen turista nese sam je obleceni. Nosici se samozrejme
staraji i o jidlo, takze rano v poledne i vecer rozdelaji ohen a
uvari jidlo. Nakonec to zas tak prijemny nebylo, protoze uz od
zacatku naseho vyletu mi bylo onech nosicu (vetsinou velice mladych
kluku) hrozne lito. Uz jenom to, co vsechno museli nest, aby si
rozmazleny turisti mohli v klidku vyslapnout na horu, jake boty
meli(nikdo nemel lepsi nez obycejne plazove zabky, par jsme jich
potkali bosych), v podstate zadne teple obleceni nemeli. Ale jelikoz
nemaji jinou moznost obzivy tak to delat museji. Takze jsme se jim
aspon trosku odvdecili kdyz jsme jim dali nejaky extra penize, ktere
pro ne znamenaji opravdu nescetnekrat vic nez pro nas. Jenom pro
predstavu – nas pruvodce, ktery predtim delal take nosice, nam
rekl, ze za cely svuj zivot ten vystup absolvoval vic nez 2000...ja
tam vylez jednou a vickrat by me tam nikdo nedostal :-) Jeste
poznamenam, ze jsme vychazeli z nadmorske vysky cca 600m nad morem a
vystoupali behem jednoho dne do vysky pres 2700 metru.
 |
priprava obeda v divocine |
 |
Kdesi v pralese |
 |
Okraj krateru sopky + uplne nova sopecka vytvorena teprve pred par lety |
Druhy den jsme se
vratili zpet a nechali se odvezt pres cely ostrov na jih, do mesta
Kuta. Je to spis vesnice, ale pomalicku se z ni stava turisticke
stredisko, hlavne diky nadhernym plazim a cistemu a teplemu mori.
Ubytovani uz nebylo tak komfortni jako na Gili T, ale taky bylo
mnohem levnejsi :-)
 |
Sasak Village |
 |
Ne vsude byli silnice |
Druhy den v Kute jsme
se konecne odhodlali a pujcili si nejrozsirenejsi dopravni prostredek
v Indonesii – moped. Nastesti doprava zde nebyla tak husta jako v
Jakarte, takze jsme se docela rychle zapojili a za chvili uz jsme
svisteli jako draci :-) Kaca opet naplanovala cely den a proto jsme
se nejdriv jeli podovat do blizske Sasak vesnice, coz je stale
fungujici vesnice ve starem stylu...nebo tak neco :-) To bylo poucne,
ale urcite ne tak zabavne jako kdyz jsme se pote vydali hledat
nejkrasnejsi plaz v okoli. Kaca si precetla v Lonely Planet jeji
pribliznou polohu a jelo se. Co tam ovsem nepsali bylo, ze cast
silnice je tak znicena, ze tam vlasne zadna neni, takze jsme museli
cast cesty pripominala motocross...coz se na mopedu dela dost blbe –
skoncilo to mensi nehodou, pri ktere jsme se trosku podreli, kalhoty
roztrhli a motorku poskrabali...ale plaz jsme nasli a tak jsme byli
spokojeni :-) Nastesti si v pujcovne nevsimli novych skrabancu na
jejich skutru, takze krome odrenych rukou nas to nic nestalo...
 |
Sasak Village |
Jeste jednou jsme
prespali v Kute, rano se nechali odvezt na letiste a uz jsme opet
sedeli v letadle, opet smer Jakarta. Tam jsme meli trosku fofr,
protoze jsme meli na prestup dost malo casu, ale presun z Terminalu 1
na Terminal 3 se nam povedl celkem rychle. Takze uz zbyvalo jenom
utratit poslednich par set tisic Rupii (celkove jsme utratili vic jak
5 000 000 – clovek si tu pripada hrozne bohatej :-)) a ted uz
sedime v letadle AirAsia z Jakarty do Ho Chi Minh City ve Vietnamu.
Za par minut budeme pristavat, takze tim se s vami pro tentokrat
loucim a dalsi clanek bude uz z Vietnamu.
Velice zajimave poctenicko.
ReplyDeleteDikes Roberte, je dobry vedet ze se to aspon nekomu libi :-)
Delete