Indonesie, aneb od more do hor a zpet

Je mi lito, ale budu muset vynechat zbytek popisovani nasich toulek po Zelandu, abych se mohl venovat dalsi casti naseho cestovani – navratu domu pres Indonesii a Asii. Anglictinou disponujici ctenari si jiz precetli zbytek nasich Novozelansskych dobrodruzstvi od Kaci, ja se pokusim doplnit je po navratu domu...ale ted uz k samotnemu navratu:

Auckland jsme opustili rano v utery 2. rijna. Celou trasu z Aucklandu az do Prahy jsme si vicemene naplanovali dopredu a nakoupili letenky, takze v utery nas cekaly prvni 2 z celkoveho poctu 9 letu. Leteli jsme spolecnosti Jetstar, coz je nejvetsi nizkonakladovka druhe polokoule. Bohuzel, mezi lidmi neni prilis oblibena a to hlavne kvuli vysokemu poctu odlozenych nebo zrusnenych letu. Ale jeikoz jejich ceny nemaji konkurenci, rozhodli jsme se to risknout. No, hned nas prvni let mel zpozdeni. Nastesti jenom 1 hodinu a diky priznivemu vetru to pilot na 13 hodinovem letu dohnal, takze v Singapuru jsme pristali podle planu. Meli jsme trochu casu si prohlidnout jedno z nejmodernejsich letist na svete a uz jsme byli opet na palube Jetstaru, tentokrat do Jakarty. Jeste jednu vec musim zminit – oba jsme byli dost prijemne prekvapeni kvalitou jidel u Jetsaru...na to kolik jsme za to zaplatili to byl skoro luxus :-)

Jakarta z 32. patra

V Jakarte jsme vylezli pred letiste a uz se na nas vrhla skupinka taxikaru (neoficialnich), nabizejicich nam tu nejlepsi cenu za odvoz do mesta. Jelikoz jsme jeli navstivit Katcinu byvalou spoluzacku, meli jsme presne instrukce co delat, co odmitnout a s jakou spolecnosti jet...coz se ukazalo jako ohromne uzitecny info, usetrilo nam to spoustu penez.

Taxik nas dovezl na udanou adresu, kamaradka uz na nas cekala, dala nam info co delat dalsi den a slo se spat...Jenom poznamenam, ze bydli kousek od centra v komplexu sice starych, ale prekvapive vyborne udrzovanych vezaku...sidliste u nas by se od nich meli hodne co ucit. Bydli ve 32 patre, takze pri pohledu z balkonu se nam delalo spatne :-) Ale fotky vam urcite reknou mnohm vic...

Nasledujici den jsme se vydali na obhlidku mesta. Prvni vec kterou clovek uvidi (krome bordelu a smogu) je doprava. System dopravy spociva v tom, ze kazdej jezdi jak se mu zachce, naprosto bezohledne k ostatnim, nerespektuje zadne zakazy, prikazy ani dopravni znacky...obcas ani semafory, jedine co vsichni delaji je ze troubi – na vsechny a neustale. Je neuveritelne, ze za celou dobu, co jsme v Indonesii byli jsme nevideli ani jedinou dopravni nehodu, ani nic, co by se k ni byt i vzdalene blizilo. Odpoledne, kdyz Dian (ona zminovana Katcina kamaradka) prisla z prace, byla naprosto sokovana ze jsme byli v centru, chodili pesky a presto jsme zivi a zdravi:-) Vecer jsme si dali veceri s ni a jejim pritelem, rano opet na letiste a nasledoval dalsi z dlouhe rady letu – tentokrat na ostrov Lombok.

"Hlavni silnice" na ostruvku Gili Trawangan

Z letiste taxikem pres pul ostrova do pristavu, odkud nas lodicka odvezla do raje – neboli na pidipidiostruvecek Gili Trawangan, jeden z mnoha ostruvku kolem ostrova Lombok. Tento ostruvek je znamy pro svoje nadherne plaze, nespocet restauraci(vzhledem k velikosti ostrova, cca 6km po obvodu:-)) a turistu. Hlavni vyhoda je take to, ze na celem ostrove se nenachazi jediny auto nebo motorka, nejvyspelejsi moznost dopravy po ostrove je jizdni kolo, pripadne vozik tazeny konem:-)

My jsme se ubytovali v komlexu apartmanu v centru vseho deni, par metru od hlavni ulice. Nadherne prostredi, krasnej bazenek, snidane rano az do apartmanku...proste nadhera. Taky jsme to po tech 3 mesicich v Aucklandu potrebovali. Cinnosti bylo spousta – krome navstev restauraci 2x denne jsme se flakali na plazich, snorchlovali, pujcili si kolo a objeli celi ostrov, nebo jsme se vydali na puldenni snorchlovaci vylet po vsech trech ostruvkach ( i morske zelvy jsme videli). Proste dovolena jak ma byt.

Mount Rinjani

Jeden z nasich porteru

Po trech dnech jsme se vratili do civilizace na ostrov Lombok, kde uz na nas celako auto a odvezlo nas do vesnicky Senaru, odkud se zacina vystup na vulkan Rinjani, druhou nejvyssi sopku v Indonesii. My jsme si to samozrejme nemohli nechat ujit :-) Uz jenom pro ten zazitek, ze clovek, ktery si zaplati tento vystup dostane vlastniho pruvodce, vcetne nosicu, kteri mu nesou veci jako stan, spacak, veskery jidlo a podobne, takze jediny co si onen turista nese sam je obleceni. Nosici se samozrejme staraji i o jidlo, takze rano v poledne i vecer rozdelaji ohen a uvari jidlo. Nakonec to zas tak prijemny nebylo, protoze uz od zacatku naseho vyletu mi bylo onech nosicu (vetsinou velice mladych kluku) hrozne lito. Uz jenom to, co vsechno museli nest, aby si rozmazleny turisti mohli v klidku vyslapnout na horu, jake boty meli(nikdo nemel lepsi nez obycejne plazove zabky, par jsme jich potkali bosych), v podstate zadne teple obleceni nemeli. Ale jelikoz nemaji jinou moznost obzivy tak to delat museji. Takze jsme se jim aspon trosku odvdecili kdyz jsme jim dali nejaky extra penize, ktere pro ne znamenaji opravdu nescetnekrat vic nez pro nas. Jenom pro predstavu – nas pruvodce, ktery predtim delal take nosice, nam rekl, ze za cely svuj zivot ten vystup absolvoval vic nez 2000...ja tam vylez jednou a vickrat by me tam nikdo nedostal :-) Jeste poznamenam, ze jsme vychazeli z nadmorske vysky cca 600m nad morem a vystoupali behem jednoho dne do vysky pres 2700 metru.

priprava obeda v divocine

Kdesi v pralese

Okraj krateru sopky + uplne nova sopecka vytvorena teprve pred par lety

Druhy den jsme se vratili zpet a nechali se odvezt pres cely ostrov na jih, do mesta Kuta. Je to spis vesnice, ale pomalicku se z ni stava turisticke stredisko, hlavne diky nadhernym plazim a cistemu a teplemu mori. Ubytovani uz nebylo tak komfortni jako na Gili T, ale taky bylo mnohem levnejsi :-)

Sasak Village

Ne vsude byli silnice

Druhy den v Kute jsme se konecne odhodlali a pujcili si nejrozsirenejsi dopravni prostredek v Indonesii – moped. Nastesti doprava zde nebyla tak husta jako v Jakarte, takze jsme se docela rychle zapojili a za chvili uz jsme svisteli jako draci :-) Kaca opet naplanovala cely den a proto jsme se nejdriv jeli podovat do blizske Sasak vesnice, coz je stale fungujici vesnice ve starem stylu...nebo tak neco :-) To bylo poucne, ale urcite ne tak zabavne jako kdyz jsme se pote vydali hledat nejkrasnejsi plaz v okoli. Kaca si precetla v Lonely Planet jeji pribliznou polohu a jelo se. Co tam ovsem nepsali bylo, ze cast silnice je tak znicena, ze tam vlasne zadna neni, takze jsme museli cast cesty pripominala motocross...coz se na mopedu dela dost blbe – skoncilo to mensi nehodou, pri ktere jsme se trosku podreli, kalhoty roztrhli a motorku poskrabali...ale plaz jsme nasli a tak jsme byli spokojeni :-) Nastesti si v pujcovne nevsimli novych skrabancu na jejich skutru, takze krome odrenych rukou nas to nic nestalo...

Sasak Village

Jeste jednou jsme prespali v Kute, rano se nechali odvezt na letiste a uz jsme opet sedeli v letadle, opet smer Jakarta. Tam jsme meli trosku fofr, protoze jsme meli na prestup dost malo casu, ale presun z Terminalu 1 na Terminal 3 se nam povedl celkem rychle. Takze uz zbyvalo jenom utratit poslednich par set tisic Rupii (celkove jsme utratili vic jak 5 000 000 – clovek si tu pripada hrozne bohatej :-)) a ted uz sedime v letadle AirAsia z Jakarty do Ho Chi Minh City ve Vietnamu. Za par minut budeme pristavat, takze tim se s vami pro tentokrat loucim a dalsi clanek bude uz z Vietnamu.

 Cely komplet fotek z Indonesie se nachazi jako obvykle zde!